Prvním lékařem ve vedoucí funkci byl městský fyzik ve výslužbě MUDr. Artur Kreman. Titulárním ředitelem pro pobočku byl MUDr. Hellwig z Brna, který do jihlavského ústavu pravidelně dojížděl na inspekce. Ten byl také pověřený rekonstrukcí robotárny na psychiatrický ústav a za provoz odpovídal Zemskému výboru moravskému. MUDr. Kreman, třebaže nebyl psychiatrem a odchovancem žádného psychiatrického ústavu, se ujal své funkce velmi energicky, zdatně, organizátorsky, s administrativní rutinou.
Prvotní funkce vedoucího lékaře filiálky byla "domácí lékař", později lékař vedoucí, a potom, když se MUDr. Kremanovi podařilo v roce 1904 prosadit samostatnost jihlavského ústavu, stal se jeho ředitelem. Tím přestaly i inspekce z Brna a do Jihlavy byli jmenováni první sekundární provizorní lékaři MUDr. Vlastimil Krupka a MUDr. Jaromír Jelínek, pozdější ředitel brněnského ústavu. Prvním správcem ústavu v Jihlavě byl František Falbr. V roce 1916 byl MUDr. Kreman jmenovaný ředitelem ústavu ve Šternberku a na jeho místo nastoupil, předtím šternberský primář, MUDr. Ignát Tiefenbach.

Ve filiálním ústavu v té době pracovalo kromě uvedených lékařů a správce ještě 19 ošetřovatelů, 19 ošetřovatelek a pomocní zaměstnanci v provozech. Na tehdejší poměry zde byla velmi dobrá péče, úmrtnost nemocných minimální. Léčba se prováděla podle zásad MUDr. Kremana: "Nemocní se mají vychovávat k práci, aby bylo působeno proti jinak progredující demenci." Léčba tehdy spočívala zejména v oné práci, podávaly se opiáty, dělaly se zábaly, protrahované koupele, omezovalo se při neklidu. Z dalších léků byly k dispozici triantoin, chlorhydrát a sulfonal. Každého návštěvníka upoutával už tehdy udržovaný park, "krásná zahrada se stinnými stromy."

Doba plánů, nadějí a výkyvů

Ústav plnil funkci filiálky do roku 1922, kdy došlo k jeho úplnému osamostatnění a nezávislosti na Brnu. Ještě za působení MUDr. Kremana byla k větší, horní části robotárny přistavěna ústavní kuchyně s jídelnou a prádelna, byla postavena malá kotelna a zřízena laboratoř s mikrobiologickým zaměřením.

Až do roku 1922 bylo veškeré snažení, práce a nakonec i plány do budoucnosti, považovány za provizorní. Uvažovalo se o vybudování nových pavilonů, dokonce se začalo s výkopy na základy pro jejich výstavbu v roce 1914. Najednou však přišla 1.světová válka, zahájené práce byly přerušeny, výkopy zaházeny. Mužský personál narukoval na vojnu, s nimi i lékaři. Nemocní byli propouštěni zejména proto, aby doma nahradili chybějící muže. Z lékařů zůstal jenom ředitel, provoz ústavu byl minimalizovaný, o rozvoji a další výstavbě se nedalo vůbec uvažovat. Podle pamětníků "se nic nedělo".

Tato situace trvala až do roku 1919, stavy nemocných byly jen několik desítek. V tomto roce nastoupil po válce první sekundární lékař MUDr. Arnošt Metelka. V roce 1920 byli do filiálky převezeni nemocní z Brna, které bylo přeplněno, ale došlo k přijímání i prvních nemocných z okolí. Ředitel MUDr. Tiefenbach odešel na místo ředitele do opavského ústavu. Vedením ústavu byl pověřený MUDr. Metelka, který se s velkým elánem pustil do obnovy, plánování a budování ústavu.

Samostatnost léčebny

Dne 7.3.1922 byla rozhodnutím Moravskoslezského zemského úřadu v Brně definitivně ukončena závislost jihlavské léčebny na ústavu Brněnském, byl zřízený Moravský zemský chorobinec, který měl v tento den 213 nemocných, 108 mužů a 105 žen. Koncem roku byl stav nemocných už 276. O tyto nemocné pečovaly sestry řádu sv. Vincence z Pauli a 8 ošetřovatelů. Ředitelem ústavu byl jmenovaný MUDr. Arnošt Metelka.

V roce 1923 byl postavený infekční pavilon s 20 lůžky, pořídil se parní dezinfektor a byla postavena malá márnice. Ty byla později přestavěna na dva byty pro zaměstnance. Významné bylo zakoupení zemědělské usedlosti Handlovy Dvory a další pozemky v sousedním areálu ústavu o celkové rozloze 15 hektarů. Budovy usedlosti byly upraveny, byly rekonstruovány byty pro hospodářské pracovníky, zakoupeny stroje. Z vlastních prostředků a zdrojů ústav pěstoval prasata, krávy, měl několik párů koní. Na tomto "statku" se trvale zaměstnávalo 16 nemocných. Toto hospodářství bylo velmi vzorně vedené, pěstovalo se zde zejména ovoce a zelenina, vyprodukovalo se mléko a maso, které částečně pokrývaly potřeby ústavní kuchyně. Racionálním uspořádáním prostor ústavu, využitím kapacity infekčního pavilonu a hospodářské usedlosti bylo získáno 450 lůžek, která byla stále plně obsazena.

Ošetřovanci sami, podle svých možností a možností příbuzných, přispívali malou částkou na pobyt a léčení. Za několik let po válce se stal ústav na svou dobu moderním nemocničním zařízením.

MUDr. Metelka zavedl v té době nové označení pro personál a nemocné, "ošetřovatel" a "ošetřovanec" a toto pojmenování bylo povinně zavedeno ve všech českých a moravskoslezských ústavech, byl to jakýsi jihlavský patent.