Psychoterapie je léčebné působení psychologickými prostředky, které přináší změny v psychopatologických symptomech prožívání, chování, osobnosti i způsobu fungování v životě, přičemž může mít podpůrnou, léčící či rozvíjející funkci.
Psychoterapií lze ovlivnit řadu psychických stavů a problémů, a tak zlepšuje duševní zdraví a kvalitu života pacienta. V rámci psychoterapie jde především o řešení vnitřních konfliktů a problémů v mezilidských vztazích.

Psychoterapeutické prostředky jsou například: slova, rozhovor, neverbální chování, podněcováním emocí, vytvoření terapeutického vztahu, sugesce, učení, vztahy a interakce ve skupině aj.

Cíle psychoterapie:
odstranit neb zmírnit duševní poruchy (např. úzkostné, fobické, depresivní);
odstranit nebo zmírnit tělesné poruchy s psychogenní složkou (např. bolesti zad);
harmonizovat osobnost pacienta, vést k pocitům sebeuplatnění a vyrovnanosti, směrovat ho k naplňování životního smyslu;
změnit chování (např. abstinence, obsese);
dokázat zvládat obtížné životní situace (např. osvojení konstruktivního přístupu k problémům v životě, řešení krizových situací);
změnit prožívání (např. změna náhledu na vzniklé situace a lepší přizpůsobení se těmto situacím).

Psychoterapii vede klinický psycholog nebo psychiatr s psychoterapeutickým vzděláním.

• Individuální psychoterapie
  účastní se jí zpravidla pouze terapeut a pacient, významné osoby z pacientova života mohou, ale i nemusí být přizvány. Průběh terapie se liší v závislosti na odborném přístupu terapeuta a terapeutickém směru, který používá.
  V současné době se používá typické uspořádání sezení z očí do očí, terapeut sedí naproti pacientovi a komunikuje. Uspořádání lze měnit například v případě použití specifických metod nebo přístupů (relaxační techniky, nácviková terapie apod.)

• Skupinová psychoterapie
  probíhá v malé skupině pacientů a je vedená terapeutem. Skupina je vytvořena za účelem léčby a využívá komunikačního, vztahového, kooperačního, kognitivního a zážitkového potenciálu ve skupině, kterou tvoří lidé s vlastní individualitou a osobní historií. Obvykle lze ve skupinové psychoterapii využívat různých specifických přístupů a technik.
  Skupiny trvají nejčastěji 1 - 1,5 hodiny, lze je využít při hospitalizaci i při ambulantní léčbě, maximální počet účastníků ve skupině je 12 osob.

Další metody a přístupy využívající psychoterapeutický potenciál

• Arteterapie
  se využívá k léčebným postupům výtvarných technik. Jedná se o alternativní možnost sebevyjádření a uchopení problému často obcházející složité slovní zdůvodňování. Obvykle se provádí ve skupině.
  Pracuje se s malbou a kresbou, kolážemi, hlínou a dalšími výtvarnými prostředky.
  Arteterapeutické postupy jsou zacíleny na sebevyjádření, aktivizaci, sebepoznání, osobnostní růst, podporu vývoje, změnu stereotypů, zmírnění úzkosti, uvědomění, náhled, řešení problémů, zpracování konfliktů, podporu a rozvoj tvořivosti v rámci harmonizace osobnosti, adaptivnější zacházení s emocemi.
  K účasti na arteterapii není v žádném případě nutný výtvarný talent ani další speciální výtvarné dovednosti.
  Malovat a kreslit (nějak) umí každý!

• Muzikoterapie
  je léčebná metoda používající jako terapeutického prostředku zvuky a hudbu.
  Léčebnou metodou je jak vytváření nebo podílení se na hudbě, tak i její poslouchání, vnímání či další tvořivé zpracování. Techniky muzikoterapie lze využít jak v léčebném, tak i v rehabilitačním procesu.

• Hiporehabilitace
  je zastřešující a nadřazený název pro všechny aktivity a terapie v oblastech, kde se setkává kůň a člověk se zdravotními problémy.
  V našem zařízení se jedná především o psychoterapii pomocí koní (PPK), kde je léčba založena na působení psychologickými prostředky s využitím specifických vlastností koně jako koterapeuta v psychoterapeutickém procesu k ovlivnění duševních poruch a duševních onemocnění.
  V kontaktní terapii se pacient seznamuje s prostředím stáje. Terapeut mu pomáhá překonat veškeré potíže a stává se zprostředkovatelem kontaktu mezi člověkem a zvířetem.

• Canisterapie
  je léčebný kontakt psa a člověka a uplatňuje se zejména jako pomocná psychoterapeutická metoda. Pes dokáže pouhou přítomností vyvolat pozitivní emoce, změnu v náladě, ústup symptomatologie. Canisterapie může mít formu individuální nebo kolektivní. Využívá se různých druhů plemen, s průkazem původu, ale i bez něj.
  Metoda je vhodná zejména při problémech s navazováním kontaktu s pacienty, kteří obtížně komunikují a při práci s citově deprivovanými lidmi. Používá se zejména u dlouhodobě nemocných jako součást komplexní terapie v geriatrii.

• Biblioterapie
  je metoda, která využívá léčebné a podpůrné účinky četby. Smysl této terapie spočívá v tom, že pomocí četby knihy reflektovat zátěžovou situaci, kterou daná osoba prožívá, což může u pacienta přispět k uvolnění nahromaděného napětí, dále také ke katarzi, vhledu a uvědomění si prožívaného problému a k následnému přijetí a vyrovnání.

• Pohybová a neverbální skupina
  Tato skupinová aktivita využívá prvky taneční terapie, muzikoterapie, psychogymnastiky a dalších technik, kde je potlačen význam nutnosti slovního projevu.
  Cílem terapie je pomoci pacientovi v lepší orientaci ve vztazích, ať už k okolí nebo k sobě samému. Specifické cíle se liší podle potřeb pacienta, ale můžeme mezi ně zahrnout jak dosažení emoční a fyzické integrace pacienta a schopnosti vyjádřit své pocity přijatelným způsobem, tak zlepšení vnitřní představy o těle a o jeho hranicích v prostoru.
  
   

  Použité zdroje:
  BERAN,J.  Základy psychoterapie pro lékaře. Praha: Grada, 2000. ISBN: ISBN 80- 7169-932-2.
  KRATOCHVÍL, S. Základy psychoterapie. Praha: Portál, 1998. ISBN: 80-7178-414-1.
  VYMĚTAL, J. Úvod do psychoterapie. 3. vyd. Praha: Grada, 2010. ISBN: 978-80-247-2667-0.
  ŠICKOVÁ-FABRICI, Jaroslava. Základy arteterapie. Praha : Portál, 2016. 304 s. ISBN 978-80-262-1043-6.